V dnešní době je každé velké město plné kin, divadel a já nevím čeho ještě, aby člověk mohl utratit trochu toho vzácně volného času. Na vesnicích tomu tak již dávno není. Netuším, jak je možné, že za vlády jedné strany bylo kino všude a uživilo se. Ale to není předmětem článku. Když se člověk chce kulturně obohatit, musí volit nejen to co mu vyhovuje, ale také to, co má nějakou tu kulturní úroveň. Takže nějakou klasiku, protože tu úroveň nelze určit zcela jednoznačně. Nikde není dáno nějakým zákonem či něčím jiným, kde vlastně končí plytká zábava a začíná kultura.

malé kino

Jedno je jisté. Nevím, zda lze hovořit o kulturním zážitku, když jdu v neděli na zápas tam, kde se jeden člověk pokouší druhému rozbít hlavu. Taktéž návštěva filmového představení s kresleným filmem nebude asi to pravé ořechové, ale to se zase bude líbit dětem. V této situaci je třeba řádně uvážit, zda chceme vypadat jako kulturní člověk nebo ne. Mně osobně by to bylo jedno, jen když by se pobavily děti. Protože jejich smích je pro mne tou největší kulturou na celém světě a komu to vadí, ať si jde číst třeba Balzaca. Což se zase nelíbí mně, a proto jsem od něj přečetla jen pár stran.  

staré knihy

Mimochodem, víte, kolik lidí chodí do divadla jen proto, aby se ukázali, jací to jsou kulturně vzdělaní lidé? Pak se tam dvě hodiny silně nudí a nejraději y vytáhli mobil a hráli krtečkova dobrodružství, ale vědí, že by je mohl někdo vidět, a tak si to promítají jen tak v duchu. Kultura je uložena v sochách, stavbách, ale ponejvíce v knihách. Ty čte snad většina lidí. Někdo více někdo méně. A pokud někdo čte jen červenou knihovnu, nebo krváky z divokého západu, je to jeho věc. Prostě ho to baví více než se prokousávat složitostmi již výše citovaného pana Balzaca, či nedejbože Shakespeara. Někde jsem zaslechla, že ani neuměl pořádně anglicky, tak co s ním že ano.